O přírodu bychom měli pečovat protože je krásná! – 2. část
Zadní kopanina. Sedíme na spásané louce, kolem nás je spousta brouků a motýlů, a my povídáme si spolu s Vojtou Koštířem.
Zadní kopanina. Sedíme na spásané louce, kolem nás je spousta brouků a motýlů, a my povídáme si spolu s Vojtou Koštířem.
Pojeďte za mnou. Jo a cestou se ještě stavíme pro kýbl hov*n. Nevadí?“ 🙂 Už tohle a trocha šibalství, která Vojtovi koukala z očí dávali tušit, že i toto povídání bude hodně zajímavé.
Afterparty!
Meliorujeme už přes 100 let a za komunistů to „jen“ dosáhlo vrcholu? Kdy se budovalo a meliorizovalo na „plán“ a tedy bezhlavě? Trochu to připomíná stavby budované z dotací EU. Ač záměr dotovat jistě dobrý, nakonec jde jen o to vyčerpat bez ohledu na cokoliv.
A víte, že meliorace neznamená jen odvodnění?
Zvykli jsme si uvažovat technicistně. Bez souvislostí a bez uvažování o širších důsledcích. V tomto smyslu jsme uvažovali (a zhusta stále uvažujeme) i o vodních tocích. Nejlepší vodní tok je pěkně rovný, má zpevněné, dost hluboké koryto aby se do něj pohodlně vešla, řekněme, 10 letá povodeň. Voda v ní pěkně teče, vysušuje blata a tak vyhání všechny vodníky, bludičky a jinou havěť.
Povídali mimo jiné o tom, jak je velmi obtížné nalézat rovnováhu mezi tím, co považujeme za svá nezadatelná a nezpochybnitelná „lidská“ práva a „práva“ přírody.
Potvrdili jsme si, že ač jsme jako lidstvo udělali obrovský vědecký pokrok, o přírodě toho zatím moc nevíme. Možná je to dáno i tím, že většina výzkumu je financována s jasným, úzkým byznysovým cílem.
Nejnovější komentáře