Zvykli jsme si uvažovat technicistně. Bez souvislostí a bez uvažování o širších důsledcích. Možná jsme to neuměli jako lidstvo nikdy, ale nikdy jsme také neměli tu technickou sílu něco tak náročného vybudovat. Něco přírodě „vnutit“.
V tomto smyslu jsme uvažovali (a zhusta stále uvažujeme) i o vodních tocích. Nejlepší vodní tok je pěkně rovný, má zpevněné, dost hluboké koryto aby se do něj pohodlně vešla, řekněme, 10 letá povodeň. Voda v ní pěkně teče, vysušuje blata a tak vyhání všechny vodníky, bludičky a jinou havěť. A když vodu potřebujeme? Postavíme přehradu. Čím větší tím lepší!
Prostě dokonalé vítězství člověka nad přírodou!
JENŽE po více než 130 letech se ukazuje, že jsme toho moc nevylepšili, spíš nasypali písek do soukolí.
Na půdě Výzkumného ústavu vodohospodářského jsme si s panem Tomášem Justem povídali nejen o tom, co jsme dokázali napáchat, a o tom co obnáší revitalizace, ale i o zájmech, a neschopnosti nebo neochotě se podívat dál.
Povídali jsme si též o zbytečných a nesmyslných vodohospodářských stavbách, které si vydupali lidé, spolky, kteří si postavili bydlení v zátopových oblastech přes to, že o tom věděli a riziko znali.
Povídali jsme si o procesech samovolné renaturace. To se vlastně děje pořád, jen tu a tam, za to příroda pořádně vezme a za pár hodin udělá to, na co by byl potřeba projekt, spousta schvalování a co by stálo spoustu milionů, …. 
Ale to my nemáme rádi, protože nebyly vynaloženy ty miliony a nikdo se u toho nezviditelnil.

Pište nám na e-mail studio@podcast42.cz své náměty, nápady, postřehy nebo připomínky.
Líbí se vám náš podkást? Přinesl vám něco nového? Zajímavého? Podpořte nás!

Děkujeme
P&D