Nejlepší zahrádku široko daleko má hajnej. Musí. Protože ty nejlepší zahrádky jsou v lese, jsou lesní, jsou…
Jen si to představte. Majestátní buky a duby jejichž korunami prosvítá nazelenalé světlo krásného, slunečního dne, a pod nimi zahrada. Plná zeleniny, ovoce, bobulí. S potůčkem a místem pro odpočinek. 
Pěkná představa?
V tomto díle našeho podcastu si povídáme s Katkou Horáčkovou o fenoménu lesních zahrad.
Zavítali jsme do Anglie, kde v období druhé války se každý kousek půdy ve městech, který šel obdělat, se změnil v zeleninovou zahrádku. Do Anglie zhruba 60 let minulého století (a našich cca 80 letech) kdy jsme si začali zvykat na blahobyt, a že potraviny jsou snadno dosažitelné v krámě. A na to, že znakem postavení a výkvětem estetiky je anglický trávník, okrasná zahrada a skalka. Zároveň někdy v této době začala poptávka po zdravých potravinách.
A že někdy tehdy myšlenku „jedlé“ nebo lesní zahrady přivezl anglický zahradník Robert Hart z Indie.
Vysvětlili jsme si, že lesní zahrada není v lese, ale je inspirovaná okrajem lesa. Místem, které těží z jeho ochrany, a nabízí ideální podmínky pro růst, opylování, pěstování.
Bavili jsme se o vodě, jejímu významu a i tom, jak přemýšlet při návrhu a údržbě zahrad (ale vlastně všech míst kde žijeme) tak, aby nám voda byla přítelem.